Změna je život…to se říká často, že? Co to ale znamená? Změny přeci nemá nikdo rád. Je nejlepší, když je všechno při starém, máme své jistoty. Ať se raději nic moc nemění, protože by se to také mohlo změnit k horšímu a to si nikdo z nás nepřeje. Je tedy lepší, když je všechno stejné, protože to známe a umíme v tom chodit, i přes to že to třeba není ideální. Kolik z nás touží po klidném pokojném životě. Jak často říkáme: „Už aby byl klid.“ „Až zvládnu tohle, tak už to bude dobré.“ „No snad jsem si to už vybrala a nic dalšího mě nečeká.“ Znáte to?
Moje babička se mě často ptá: „Co je nového?“ A když jí řeknu, že od minula asi nic moc, tak mi odpoví: „No to je dobře. Tak je to lepší.“
Proč tak strašně toužíme po klidu a zafixování současného stavu? Souvisí to se způsobem myšlení. Očekáváme, že se totiž stane to nejhorší. Jsme plní pochyb a strachů ohledně nejisté budoucnosti, v hlavě si přehráváme nejhorší možné scénáře a snažíme se na ně připravit. Tento styl myšlení je v naší společnosti hluboce zakořeněný a předává se výchovou již mnoho let.
Nebylo by ale lepší si raději představovat, co všechno se dá v našem životě změnit k lepšímu, jak se budeme radovat a budeme šťastní, až dosáhneme svého cíle a nastane změna? Bojíme se, že když se na něco budeme těšit, budeme potom zklamaní. „Raději se netěšit a být pak mile překvapený, než se těšit a být zklamaný, až to nevyjde.“
Znáš zákon rezonance?
Na co myslíme, to si také do svého života přitahujeme.
Velmi doporučuji k přečtení knihu od Pierra Franckha Zákon rezonance.
To, jak bude náš život vypadat a jaký výsledek přinese změna, je pouze naše volba. Už jsi někdy slyšela, že vnější svět odráží ten vnitřní?
Teď možná namítněš: „Kdo by si přál nemoc, špatného šéfa apod.?“ „To přeci nikdo z nás nechce a přesto to tak je.“ A jsi si tím jistá?
S mými klienty na kineziologii vždy odhalíme důvod, proč je pro ně třeba i nemoc důležitá a jaké jim přináší výhody, a proč si jí tedy pěstují. Ano, opravdu, pěstují.
Vždy dojdeme k tomu, že máme za každé situace volbu, i když to vypadá úplně beznadějně, nic není buď, anebo a pokaždé existuje třetí cesta, která ale není na první pohled zřejmá, protože jinak bychom si ji samozřejmě zvolili. Někdy potřebujeme průvodce, který nám pomůže s hledáním.
Na vině jsou staré vzorce chování, názory a postoje
Když opravíme staré vzorce chování, postoje a názory, které jsme velmi často převzali od svých rodičů, učitelů a dalších autorit, můžeme žít lepší život.
K čemu nám je myšlenka, raději se netěšit, aby se to nepokazilo, lepší je, když se nic neděje, protože by to také mohlo být horší apod.? Díky tomu stojíme často na místě a bojíme se udělat krok vpřed.
Náš život se ale nemůže zlepšit, pokud pro to nic neděláme a máme hlavu plnou obav a hrůzostrašných scénářů a na mysl nám přichází myšlenky jako: „Nejsem dost dobrá.“ „Tohle nezvládnu.“ „To není nic pro mě.“ „Raději to nedělej, stejně vždycky všechno zkazíš.“ „Bohatství je jen pro někoho.“ „Drž se raději toho, co znáš.“ „Ostatní to umí líp.“…….
Do starých vyjetých kolejí se můžeme vrátit vždycky, tak proč nezkusit změnu?
Projít změnou není jednoduché, ale výsledek stojí za to
Projít změnou není jednoduché, ale výsledek stojí za to.
Víš, v čem se liší úspěšní lidé od neúspěšných? Ti úspěšní se nebojí udělat krok vpřed, zkusit to jinak, jít za svým cílem a někdy třeba upadnou, ale dokáží zase vstát a kráčet dál, jdou za tím, co jim říká jejich srdce, slyší svůj strach a pochybnosti, ale umí je překonat.
Není to o tom udělat vše bezchybně a nikdy neklopýtnout. Úspěšní lidé nejsou nějací neomylní nadčlověci. Síla člověka je naopak v tom umět pokaždé znovu vstát, poučit se a vydat se dál.
O dokonalosti a naší potřebě být bezchybný napíšu třeba v nějakém dalším článku. ?
A teď už prakticky….
Čím při změně procházíme?
Znáš 5 fází smíření se s nemocí? Tak ty platí pro každou změnu, která se děje v našem životě.
Celým tímto procesem musíme projít, abychom změnu završili a mohli sklidit ovoce, které přinese.
Jak jsme si už řekli, všechno je o našem vnitřním světě, to jak se s ním popasujeme, se projeví i při procházení změnou.
1. fází je šok. Udála se změna, zastihla nás nepřipravené, nevěděli jsme o ní, často jsme jí ani nechtěli. Ale změna je život. Bez změny začíná být život velmi nudný, uvadá, dny běží jeden za druhým, vše se stává rutinním, neposouváme se dál, bez změny se nemůžeme učit, zlepšit svůj život, plnit si své sny.
Přivítej tedy změnu do svého života. A zkus si z ní vzít to lepší. Protože to, jestli se na ní díváš jako na obrovský problém nebo jako na výzvu, která Tě může posunout dál a přinést do Tvého života něco dobrého, je jen a jen Tvá volba.
2.fází je odmítání. Pokud se jí budeme bránit, nic se tím nezmění, můžeme dělat jako že se nic neděje, ale bude nám to prd platné. Změna nastala a je potřeba jí projít a je lepší jí projít se vztyčenou hlavou a vzít si z ní co nejvíc, než se jí probelhat, dívat se směrem zpět na to, jak to bylo před tím vlastně super a nevšimnout si, co nového k nám přichází.
3.fází je vztek. Něco se mění a nám se to vůbec nelíbí. Začínáme obviňovat celý svět za to, co se nám děje anebo viníme a zlobíme se sami na sebe. Vztek je přirozenou součástí. Pomáhá nám obnovit naše hranice, které byly změnou narušeny. Teprve, když jím umíme projít, můžeme pokročit dál. Vypusť ho tedy ven. Ne na ostatní, ale ven. Můžeš jít štípat dřevo anebo třeba jen křičet, mlátit do polštáře a dupat.
Vztek je jedna z nejvíce potlačovaných emocí. Naše společnost ho odsuzuje a nedovoluje nám ho projevovat. Už od malička slýcháme: „Nevztekej se.“ Jen si to dovol, vztek má svůj význam. Žádná emoce se nám neobjevuje jen tak náhodou. Pokud to neuděláš, uložíš si ho do těla a zakládáš si na nemoc.
Potlačené emoce vyvolávají nemoce.
4.fází je smlouvání. „Pokud se to nestane nebo pokud to zvládnu, tak udělám to a to nebo už nebudu zlobit, budu všem pomáhat, budu se o sebe starat, budu dávat větší pozor apod.“ V této fázi se i z ateistů mohou stát věřící. „Bože, udělám cokoli, jen ať je to za mnou.“
A konečně se dostáváme do 5. fáze a tou je smíření. Teprve v této fází se můžeme volně nadechnout a podívat se na to, co nám změna vlastně přinesla. Vše vidíme z nadhledu a vnímáme přínos, který nám změna přinesla.
Všemi fázemi můžete projít během několika sekund anebo můžou trvat celé dny. Některé třeba projdeme rychle a v některých se zasekneme na delší dobu. Je důležití o nich vědět, pak s nimi můžeme začít pracovat. Tempo je naprosto individuální a není cílem projít procesem rychle, ale projít jím kvalitně, což ale neznamená, že se v tom musíme ňochňat. Najdi si své vlastní tempo, ale nelpi na něm, pokaždé to bude jiné.
Někdy se však může stát, že se v nějaké z fází zasekneme a změna není dokončena.
Jsme v ní uvězněni a nevíme, jak dál. Požádej o pomoc.
Já vím, je to těžké, protože se snažíme být pořád silní, chceme všechno zvládnout, zakrýváme svou přirozenou zranitelnost, hlavně aby někdo neviděl, že se nám nedaří dobře. Nadešel čas změnit i tento postoj.
Požádej o pomoc, Tvé okolí to pro Tebe velmi rádo udělá. Pomáhat je totiž lidská přirozenost, když někomu pomůžeme, cítíme se dobře, máme radost, jsme na sebe pyšní.
A pokud bys raději mluvila s někým „cizím“, můžeš se kdykoli obrátit na mě. Ráda Tě vyslechnu. Hledání smyslu životních lekcí je mou vášní. A ráda tedy pomůžu i Tobě.
