Už od malička jsem byla jiná. Ta co mluví se stromy, ta divná, co vnímá duše zemřelých, ta citlivá, která si ze všeho hodně dělá, ta, která vnímá, co se skrývá za slovy a maskami a dokáže mnoho věcí prohlédnout, ale i ta která ráda dělá blbosti a směje se a je tak trochu rebel a nebojí se bojovat za slabší.

 Táta mě učil ctít přírodu, poznávat stromy, květiny a zvířata při společných toulkách v lese. Za zpěvu ptáků v korunách stromů a zvuku praskajícího ohně se ve mně probudila hluboká láska i respekt k přírodě a všemu živému.

Mamka mi ukázala, jak trpělivě naslouchat lidem kolem sebe a pomáhat jim v jejich každodenním životě.

A babička ve mně probudila touhu po cestování.

Velký zlom pro mě nastal, když jsem ve svých 16 letech objevila první knížku o „pohanství“, která jako by mi mluvila z duše a popsala to, co jsem vnímala už spoustu let. Ale pro ostatní to bylo nepochopitelné.

Psal se rok 2004, když jsem začala organizovat nejrůznější setkání pro lidi, kteří se zajímali o přírodní spiritualitu, šamanismus a druidství stejně tak jako já, spolupořádat  rituály kola roku, ženské kruhy, putování po silových místech a stát u zrodu České pohanské společnosti – neziskovky, díky které jsem prožila nádherné chvíle. To všechno probíhalo v době, kdy u nás teprve začínal internet a rituál bylo sprosté slovo, které u lidí budilo obavy nebo výsměch. 

Velkou podporou pro mě bylo vědomí, že v jiných státech Evropy je to jinak. Měla jsem možnost potkat se s nejrůznějšími šamany, čaroději, kněžkami a druidy (nazvěte si je jakkoli) z celé Evropy, ale i USA.

Pak mi do cesty přišel seberozvoj a terapie. 

Začala jsem objevovat  sílu přírodních zdrojů jako jsou bylinky, Bachovy esence nebo aromaterapie a také sílu naší mysli a vnitřních zranění, které nám mnohdy brání v tom, abychom žili takový život, jaký si přejeme.

Od té doby jsem prošla mnoha seberozvojovými semináři, výcviky a kurzy, které mi pomohly propojit se ještě více se sebou, naučit se vnímat své dary i stíny a svůj životní příběh a zranění trochu jinak.

 Tyto znalosti mi velmi pomohly, když mi zemřela moje maminka a dcera. Díky technikám, které používám, se mi v této situaci podařilo najít smysl a překonat tak nejtěžší období v mém životě. Více o tom si můžeš přečíst tady. 

Po narození mé druhé dcery ke mně přišel rituál zavinování a mnoho věcí se proměnilo. Odstěhovala jsem se z města na samotu, podala výpověď na pozici ředitelky v jedné velké neziskové organizaci, která se stará o lidi s mentálním postižením, a kde jsem se toho hooodně naučila a začala jsem budovat na plno svůj vlastní projekt. Spolu s tím se zakončilo i mé působení v České pohanské společnosti a odešli mnozí velmi blízcí lidé z mého života.

A jak to tak bývá, velké změny, přinášejí velké věci.  

Spolu se svým bývalým mužem jsme založili v roce 2018 projekt Spojeni s přírodou a od té doby provedli tisíce lidí přírodní spiritualitou (online kurzy a kongresy, živým druidským výcvikem, nejrůznějšími workshopy a rituály apod.).

 A jak jsem šla víc a víc k sobě, začalo mi být jasné, že i to, co jsem si s láskou budovala a každodenně o to pečovala, budu muset pustit a proměnit, protože nastal čas jít dál.

K tomu mi velmi pomohlo Peru. Dětský sen, který jsem se rozhodla naplnit, aniž bych tušila, co všechno mě tam čeká a jak moc se změní můj život. 

Po příjezdu jsem spoustu věcí viděla jinak, jasně. Došlo mi jaké kroky musím udělat. I když to bolelo. Hodně to bolelo. Ale moje srdce a duše měly jasno a věděly, že už nemůžu stát na místě a snažit se změnit něco, co změnit nejde. Že je třeba poslechnout volání a vydat se vlastní cestou. 

A tak jsem se rozvedla se svým mužem, tatínkem mých dcer, pustila projekt Spojeni s přírodou a dala sama sebe konečně na první místo. 

Nejsem sama, mám vedle sebe partnera, se kterým se vzájemně doplňujeme a podporujeme, díky němu mi do života přišla nevlastní dcera a děje se spousta věcí. 

Vím, že cesta učení se nikdy nekončí. A nesmírně mě baví pozorovat, jak se vše vyvíjí, jedna událost v životě nasedá na druhou a přichází neuvěřitelné synchronicity a vše se děje přesně tak, jak má.

Smrt mých blízkých mě naučila jednu věc a to je nečekat na až…až bude víc času, prostoru, peněz, až budou děti velké, až budu mít tenhle certifikát…

Rozhodla jsem se žít svůj život na plno, plnit si své sny a inspirovat, podporovat a provázet druhé lidi (ženy i muže) na jejich cestě životem. 

Nic z toho, co tu píšu by nebylo možné, kdybych neměla obrovskou podporu lidí kolem mě, přátel, rodiny, ale i přírody a jemně-hmotného světa.

Jsme tu od toho, abychom se vzájemně doplňovali, podporovali se a drželi si prostor.

Takže pokud jsi připraven/á vydat se do hloubky a žít svůj život na plno, odhodit to, co Tě tíží a najít sám/sama sebe a to pro co tu jsi, moc ráda Ti na Tvou cestu posvítím a budu Tě provázet.