Přechodové rituály v našich životech

V našich životech se pořád něco mění a málokdy máme možnost projít změnou vědomě. Často jsme ve vleku událostí a na nějaké přemýšlení, zastavení se a položení si otázky, co mi změna vlastně přináší, není moc prostor.

Někdy se tak může stát, že uvízneme částí sama sebe v minulosti a změnou neprojdeme naplno anebo si třeba ani nevšimneme, že se pro nás něco vlastně změnilo a hledíme neustále dopředu do budoucnosti a nejsme tady a teď.

V časech minulých byl na přechodové rituály kladen veliký důraz, existovala spousta tradic a oslav, která měla člověku pomoci žít vědomě a být plně v přítomnosti.

Většina z nich však z naší kultury již vymizela, pomalu se vytrácí anebo se zachovala, ale ve své nevědomé formě, takže již nemůže zcela plnit svou funkci.

A které přechodové rituály vlastně známe?

Nejčastějšími přechodovými rituály jsou: narození dítěte, první menarché (menstruace), svatba, předporodní rituály, odchod dětí z domova, menopauza, ale třeba i odchod do důchodu, narození vnoučete a v neposlední řadě také pohřeb – poslední rozloučení se zemřelým.

Ale co je tedy špatně? Vždyť svatby se slaví pořád, pohřby se konají také…

Přechodový rituál je vědomá práce se změnou v životě.

Ukazuje nám, co končí a co začíná a především pomáhá danému člověku rozloučit se se završenou fází života, uvítat fázi novou a najít si v ní svoje místo. Každý rituál se musí vytvořit tak, aby člověku, který jím prochází, dával smysl a přinesl mu takové porozumění či poselství, které potřebuje.

Svatba ani pohřeb nejsou pouze o společenském setkání, o oslavě nebo společném truchlení, o povinné účasti, abychom neurazili nebo o hezkém dnu, kdy se z páru stanou manželé a svatebčané vtipkují na jejich účet.

Každý přechodový rituál má dvě části. Tou první je niterná práce, která musí předcházet samotné oslavě nebo společenskému obřadu, který je ale neméně důležitý.

V čem taková niterná práce spočívá?

Měli bychom si někde sami o samotě nebo s nějakým průvodcem, kterému důvěřujeme, položit 4 otázky:

• Co nechávám za sebou?
• Do čeho vstupuji?
• Z čeho mám strach a co mi ho pomůže překonat?
• Co si od nové fáze přeji?

Teprve ve chvíli, kdy si to srovnáme sami v sobě, nastává čas na sdílení s okolím a na společenský obřad/oslavu/rituál.

Někdy se stává, že se rozhodneme projít pouze niternou částí a společenskou vynechat a naopak. Tyto části však musejí jít ruku v ruce, protože jinak velmi ochudíme sebe i své okolí.

A k čemu je společenská část a proč je důležitá?

Dáváme jí vlastně najevo, tady jsem, takhle to mám a tohle je moje nová cesta. Je to takový veřejný projev toho, pro co jsme se rozhodli nebo co se v našem životě změnilo a jak pokračujeme dál.

Pokud nemáme za sebou niternou část, může být pro nás ta společenská velmi nepříjemná. Nejsme si jistí, cítíme strach, obavy, do toho všechny ty dobře míněné rady, které nás ještě více rozhazují, můžeme být zmatení a nevíme, co si počít.

Pokud niterná část proběhla správně, stojíme pevně na svých nohou, víme, co chceme a za tím si jdeme a nenecháme se rozhodit a je pro nás příjemné sdílet naši novou cestu s okolím.

Jasně tím dáváme najevo svůj postoj, svou změnu, který musí všichni akceptovat.

Někdy se může stát, že se někdo z účastníků nechce se změnou smířit (např. odchod dětí z domova, svatba apod.)

A proto je účast na společenském obřadu velmi důležitá i pro samotné pozvané. I oni musí přijmout novou fází vašeho života. I je bude nadále ovlivňovat a nemusí to být pro ně lehké. Vědomě vedený přechodový rituál jim s tím může pomoci.

Velmi jsem si to uvědomila, když se mým kamarádům narodila dcera. I pro mě to byla velká změna, najednou tu bylo miminko a oni už neměli tolik času, který bychom mohli trávit společně, když jsme někde byli, dítě mělo samozřejmě přednost a často nás přerušilo v polovině věty, vše trvalo o hodně déle, než jsme se někam vypravili, bylo poledne apod. Velmi by mi tenkrát pomohlo, kdybychom touto změnou prošli společně. Kdybychom oslavili narození dítěte takovým způsobem, aby si v nové situaci každý z nás mohl najít vědomě své nové místo.

Podruhé jsem si to uvědomila, když zemřela moje maminka. Chtěli jsme pohřeb pouze pro nejbližší a také jsme ho tak udělali. Po čase jsem napsala článek o tom, jaké pro mě bylo její umírání a smrt (najdeš na www.smrtblizkeho.cz) ozvala se mi jedna její kamarádka a psala mi, že ji vlastně mrzelo, že nemohla být na pohřbu, a že až teď díky mému článku dokázala její ztrátu doprožít a uzavřít ji v sobě.

Nepodceňujme tedy význam přechodových rituálů i pro lidi, kteří zdánlivě nejsou hlavními účastníky.

Pokud jsi přechodovým rituálem nestihla projít, nezoufej, dá se to napravit v jakékoli době po tom, co přišla změna.

Pokud bys s tím chtěla poradit, neváhej se obrátit na mne a mého muže. Rádi Tě změnou provedeme.

O významu jednotlivých přechodových rituálů, jejich účelu a záměru a možné podobě napíši v dalších článcích, takže se na ně můžeš brzy těšit.

A pokud ještě stále plně nepojímáš jejich význam a říkáš si, to není potřeba, určitě Ti další články pomohou najít inspiraci, odhalit důležitost změny a možná i novou cestu pro Tebe.

Přeji krásný den! A děkuji, že jsi dočetla až sem.