Přechodové rituály nám pomáhají vědomě prožít životní změnu. Ukazují nám, co končí, a co začíná a především pomáhají rozloučit se se završenou fází života a najít si svoje místo ve fázi nové. Takovým to přechodovým rituálem je i pohřeb neboli poslední rozloučení.
Pohřeb tvoří jakousi tečku za starým životem, za naším životem, ve kterém hrál zemřelý nějakou roli. Život již nikdy nebude stejný, jako byl před tím. A proto je nutné vykročit novým směrem. Vzdát se všech představ jaké by to bylo a jaké to mohlo být, kdyby ke ztrátě nedošlo.
Díky pohřbu dochází k jakémusi pocitu ukončenosti, poslední rozloučení nám dává možnost douzavřít v sobě jednu kapitolu, znovu se nadechnout a jít dál, i když fáze smutku a žalu pokračuje často ještě několik dalších měsíců. Protože smrt je sice koncem života ale nikoli koncem vztahu.
Velmi mi pomohlo, když jsem viděla, jak se popel mojí drahé maminky dotkl země a spojil se s ní. Měla jsem pocit, že je to konec a definitivně jsem odložila možnost, že to třeba není pravda, že zazvoní zvonek, otevřu dveře a ona tam bude stát živá a zdravá. Díky pohřbu jsem měla možnost vyplakat všechny slzy, nechat se obejmout svou truchlící rodinou a přáteli a sdílet svůj žal a smutek s dalšími lidmi, kteří na tom byli podobně jako já. Najednou jsem se necítila tak sama, opuštěná.
Poslední rozloučení – jak na to?
Důležité také je, jak poslední rozloučení pojmeme. Může mít mnoho podob a pro každého z nás je vhodná jiná forma.
Někdy třeba jen stačí sednout si ke stolu, zapálit svíčku, říct pár slov nebo třeba jen mlčet a rozloučit se v mysli.
Pokud jsme před smrtí zemřelému nestihli říct něco, co mu ještě chceme sdělit, je možné sepsat vše na papír a ten spálit a vyslat tak vzkaz směrem k němu. Anebo se třeba můžeme posadit, zavřít oči a představit si zemřelého před námi a říct mu vše, co máme ještě na srdci (omluvit se, poprosit o odpuštění, říct, co pro nás znamenal, že ho máme rádi, nebo třeba i vyjádřit vztek nad tím, že nás opustil a nechal nás tady).
Často však toto rozloučení nestačí, protože potřebujeme vidět tělo, aby bylo možné v sobě vše ukončit.
Jak může vypadat pohřeb?
Ráda bych s Tebou nasdílela poslední rozloučení s naší dcerou. Pokud se to tak dá říct, její pohřeb byl pro nás všechny moc krásný a určitě na něj budu dlouho vzpomínat, i když se slzami v očích.
Vybrali jsme klidné místo pod velkým stromem, kde je možné pohřbívat přímo do země. Popel se tak stane součástí krajiny a díky němu třeba i vzejde nějaký další strom nebo jiná rostlina.
Všechny účastníky jsme poprosili, aby přišli v barevném nebo bílém oblečení. Nechtěli jsme ponurý trýznivý obřad, který umocňuje žal a často sebou nese i obvinění zemřelého z toho, že zemřel a nás tu nechal samotné, opuštěné a se slzami v očích. Chtěli jsme poděkovat za čas, který jsme mohli s Natálkou strávit a rozloučit se s láskou a vděčností a s vědomím toho, že navždy zůstane v našich srdcích.
Obřad proběhl za doprovodu kytary, která krásně vykreslila celkovou atmosféru.
Průběh:
Minuta naladění za doprovodu kytary
Ustavení posvátného prostoru
- rozsvícení hlavní svíčky
- promluva ke stromu, pod kterým bude popel ležet
- žádost k matce zemi, aby popel přijala
- prosba o očištění vodou
Uložení popela do země za doprovodu kytary
Vložení kamínků, kvítků a další darů do země k popelu
Zasypání a nanošení listů tak, aby místo nebylo na první pohled vidět
Sepsání vzkazů pro Natálku a jejich obřadní spálení
Zakončení oficiálního obřadu
Hostina a krátké rozjímání na pohřebním místě
Kdyby se nejednalo o malé miminko, určitě bych zařadila i prostor pro příběhy a krásné vzpomínky, které mají pozůstalí se zemřelým.
Pohřbu se zúčastnilo i několik dětí , byť některé ve svém věku ještě nemohly pochopit, o co se jedná, a běhaly radostně okolo, působilo to na mě uklidňujícím dojmem. Dojmem, že život pokračuje dál. Smrt je jeho přirozenou součástí a nedá se jí vyhnout. A měli bychom zapracovat na tom, abychom ji přijali jako moudrou učitelku a nestranili se jí, protože jí stejně neutečeme.
Pokud chceš pomoct s tvorbou nebo realizací posledního rozloučení, určitě se na nás obrať. Rádi pomůžeme.
Přechodovým rituálem lze projít i zpětně, tedy v jakékoli době po smrti zemřelého.
Pokud máš pocit neukončenosti nebo jsi chtěla ještě něco říct, využij této možnosti a zapal si doma svíčku, jak jsem popisovala výše. Určitě se Ti uleví, a pokud ne, uspořádej truchlící obřad, který detailně popisuji ve své knize Smrt blízkého.
Nezbývá mi, než Ti popřát, abys ztrátou a obdobím žalu a smutku prošla co nejrychleji a třeba i zažila stejně krásné rozloučení jako my.
