Když jsem se měla vydat na pozvání mého peruánského přítele do horského pralesa, cítila jsem obrovský strach.
Už poprvé, když zmínil tuto možnost, jsem se otřásla. Jsem milovníkem přírody. Zvyklá chodit s batohem na zádech, přespávat sama v lese, putovat po rumunských horách v blízkosti medvědů apod. Ale prales? To je úplně jiná liga.
Cítím k němu veliký respekt, a také si uvědomuji, že o něm vůbec ale vůbec nic nevím. Neznám místní pravidla. Jsem jako dítě, které neví, jak se chovat, co dělat nebo nedělat. A které potřebuje průvodce, který se vyzná a zasvětí ho do místních tajů. A zároveň mě to obrovsky lákalo a přitahovalo.
A tak jsem tomu konečně dala své ano.
Jednoho zářijové dne jsme v Tarmě v centrálním Peru nasedli do auta, která nás mělo odvézt dolů z hor do džungle.
Cesta ubíhala rychle a já jsem byla fascinovaná množstvím stromů, které se kolem nás začaly ukazovat.
Do té doby jsem Peru znala jako poušť nebo vysoké hory, kde roste pomálu pár skupinek eukalyptů.
Fascinovalo mě množství nejrůznějšího ovoce, které místní prodávali u silnice, zeleň, všude zeleň a teplo, které začalo rozehřívat mé zmrzlé kosti z předchozího pobytu vysoko v horách.
Najednou se tu objevili peruánci v šortkách a tričku, pobíhající děti a já se začala cítit jako na dovolené u moře.
Začala jsem se usmívat a vnitřně tetelit radostí.
Ano to je ono! Přesně tohle teď potřebuji.
Můj strach se rozplynul jako mávnutím kouzelného proutku a zcela ho nahradilo čiré nadšení.
Těšila jsem se na kakao, místní vodopády, i zvířata, která uvidíme a úplně jsem se přepla do dovolenkového módu, který ještě umocnila možnost koupit si čerstvý kokos z místních kokosových palem (ano taky jsem nevěřila, že v pralese rostou kokosy :D) a vypít si ho brčkem, zatímco nás náš řidič odvážel hlouběji do džungle.
Ubytovali jsme se v malém hotelu na okraji městečka a začali zjišťovat naše možnosti. Jak to v Peru už bývá, vše bylo jinak a naskytla se nám úplně unikátní příležitost objevit nejrůznější překrásná místa s místním řidičem motokáry, na kterého jsme “náhodou” narazili.
Nikdy nezapomenu na to, jak nás dovezl hluboko do džungle a vysadil nás kousek od nádherných vodopádů. Celý prales zpíval, ten zvuk se nedá popsat, člověk ho musí zažít. A my jsme se ponořili do teplé pralesní řeky přímo pod vodopád a nechali jsme se unášet na hladině a pozorovali jeho krásu. Nad námi létali pestrobarevní motýli a já jsem se cítila naprosto blaženě.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se někdy budu koupat uprostřed pralesa pod vodopádem. A nebudu mít vůbec žádný strach a budu si to užívat a nasávat tu překrásnou atmosféru plnou života každou svojí buňkou.
Mohla bych tu být hodiny, dny, týdny i měsíce. Cítila jsem, jak mě to vnitřně sytí. A začala vážně uvažovat nad koupí pozemku, kde bych se mohla usadit.
Jiný den nás náš řidič zavezl doprostřed domorodé vesnice. Kde místní každý večer zapalovali oheň a tančili kolem něj. Byl to zážitek.
Tanec plný živosti a sexuální energie, kterou bylo prosyceno celé okolí. Nezbývalo, než se uvolnit a ponořit se spolu s nimi za zvuku bubnů do rytmů pralesa.
Užívala jsem si místní výborné jídlo plné ryb, divokých ptáků, zeleniny a ovoce. A nepřestávalo mě fascinovat množství zvířat, které jsme postupně v místních záchranných stanicích a zoologických poznávali. Netušila jsem, že vůbec existují.
A pak nastal zlatý hřeb naší cesty – kakao. Poprvé v životě jsem uviděla kakaovníky. A ochutnala lahodnou dužinu, kterou jsou obalené kakaové boby.
Vyzkoušela jsem už hodně ceremoniálního kakaa, kakaových ceremoniálů a rituálů, a tak pro mě bylo požehnáním konečně stát na místě, kde kakao roste, kde je o něj pečováno, kde jsou dělány rituály a zpívány posvátné písně, aby mohlo dobře růst.
Uuuu to byl zážitek. Schovala jsem si 4 lístky z jednoho ze stromů na cestu domů a dodnes je mám na svém oltáři.
A víte co mě překvapilo nejvíc? Že nás v džungli neštípal žádný hmyz. Za celou dobu jsem ani jednou nepoužila repelent.
Nepřestává mě fascinovat jak to, čemu se ve svém životě urputně bráníme a z čeho máme velký strach se nakonec ukáže býti velikým darem a nedílnou součástí našeho života.
Čemu se bráníš Ty?
Pozvánka na cestu
Do džungle se podíváme i během květnové cesty do Peru.
Navštívíme přírodní rezervaci Tambopata, kde je možné uvidět každé ráno na březích řek stovky papoušků.
Kromě papoušků budeme na jezerech pozorovat ohrožené a silně chráněné vydry obrovské, několik druhů kajmanů a opic.
A velmi doufám, že se nám podaří uvidět i jaguára, kapybary, tapíra, mravenečníka nebo pásovce.
Bydlet budeme uprostřed rezervace a do džungle se vydáme na denní i noční pozorování s profesionálním průvodcem.
Více o cestě tady.
