„Uf, konečně je to všechno za námi“ říkávala jsem si pravidelně rok co rok. „Co asi přinese ten nový? Snad už je všechno pryč a bude konečně klid.“
Až tento rok jsem si uvědomila, jak je tohle uvažování krátkozraké. Sami před sebou neutečeme, staré věci si vláčíme stále sebou, dokud je nevyřešíme, ať je nový rok nebo není. Nejsou to vnější události, které nám způsobují, že se necítíme šťastně, nebo že se dějí věci, se kterými nesouhlasíme, a které nás mohou často i velmi zranit. Jsme to my sami, kdo si tvoříme svůj život a to, co se v něm bude odehrávat.
Na vnější svět jsem pohlížela jako na něco, co nemohu ovlivnit, co se děje mimo mě, co souvisí s jakýmsi vnějším plánem na daný rok. Měla jsem pocit, že když jsem si odžila už tolik ztrát a bolestí, že musí přijít zákonitě rok, kdy bude klid, kdy budu šťastná, veselá. Ale dokud něco nezměníme sami v sobě, takový rok přijít nemůže.
Protože pokud neumíme být šťastní v přítomnosti, nebudeme šťastní ani v budoucnosti.
Štěstí totiž nepřichází z vnějšku ale zevnitř. Na světě jsou lidé, kteří trpí chudobou, mají málo jídla, musí hodně pracovat, ale přesto jsou šťastní. Štěstí nevytváří vnější události, tzn. náš úspěch, vztahy s ostatními lidmi, hojnost ve všech oblastech. Ale náš vnitřní pocit, uspokojení z našeho života.
Pokud žijeme v souladu sami se sebou, se svými přesvědčeními a postoji, děláme to, co si přejeme (vždy je cesta, jak to udělat), pak se můžeme cítit šťastní, i když zrovna nemáme úplně všechno, čeho jsme chtěli dosáhnout, nemáme tolik peněz, kolik chceme, nebydlíme na vysněném místě v krásném domě, nebyli jsme na dovolené u moře, máme kolem sebe lidi, se kterými občas dojde ke konfliktu apod. Můžeme být přesto šťastní, tak jak jsme, a o to větší budeme mít radost, až cílů popsaných výše dosáhneme.
Jak se dostáváme do souladu sami se sebou, začínají se měnit i věci kolem nás. Možná se doopravdy ani tak nemění vnější svět, jako spíše to jak se na něj díváme.
Buď můžeme zaměřovat více pozornosti, nebo někdy i celou, na špatné okamžiky v životě, problémy, konflikty, věci, které ještě musíme udělat, a moc se nám nechce, anebo uděláme volbu a budeme se zaměřovat na své úspěchy, na to co se nám povedlo, s kým je nám dobře, hledat na lidech okolo ty dobré věci samozřejmě s přijetím toho, že mají i nějakou „špatnou“ nedokonalou stránku sami sebe.
Nemyslím tím pozitivní myšlení, kdy se snažíme dělat, jako že se nic neděje a problémy přehlížíme a namlouváme si, že je všechno v pořádku a pořád dokola si opakujeme pozitivní afirmace, kterými se snažíme přebít skutečnost. Spíše jde o přijetí toho, jak věci jsou a o změnu našeho postoje k nim.
Uvedu jeden příklad, který popíšu trochu extremněji, aby na něm byl vidět kontrast.
Ve svém životě se zaměřuji na věci k řešení. Hurááá, konečně jedeme na dovolenou. Několik týdnů se těším, až nastane den, kdy vezmu kufry, otevřu dveře a vydám se vstříc novým zážitkům, uniknu každodenní rutině. Po večerech plánuji, kam všude se podíváme, co budeme dělat, jak si odpočineme. Vše dokonale naplánováno, zarezervováno a vyrážíme.
Uf konečně sedíme v letadle, po těch úmorných prohlídkách a čekání na letišti je už na čase. V zadu v letadle začíná brečet dítě. No to snad ne, chtěla jsem přeci jen chvilku klidu. No dobře, ty dvě hodinky to nějak přetrpím. Hurááá jsme na místě a teď kudy dál…O minutu nám ujel naplánovaný autobus. No nic, tak jdeme hledat, jak se tam dostaneme jinak. Aaa za půl hodiny jede další. Nj co tady ale budeme zatím dělat? Už mám docela hlad a chtěla jsem se po té cestě natáhnout do postele, otevřít si víno, dát si večeři a v klidu odpočívat a těšit se na další den. Konečně jsme na místě. Dokonce máme i pokoj, který jsme si rezervovali. No tak alespoň jedna dobrá věc. Je ráno, no to snad není pravda, ono prší. Tohle se může stát vážně jen nám. No tak to teda nevim no. Kam se teda vydáme? Dneska jsme měli přeci v plánu jít se podívat na nejvyšší horu, no to nepřipadá v úvahu, nic nebude vidět. Celej den zkaženej. Půjdeme teda do toho muzea no, ale tam jsem chtěla až zejtra a na tu horu jsem se fakt těšila. Kde si dáme oběd? Achjo tady nic není, půjdeme sem nebo sem? Nj ale co kdyby ještě za rohem bylo něco lepšího? Jdeme se tam podívat a pak se kdyžtak vrátíme. Hm tak ne, není tam nic, no tak musíme do tý první restaurace, ale tam se mi moc nelíbil ten výběr. Achjo chtěla jsem přeci něco místního a tady nic není. V tomto duchu pokračuje dovolená dál, samý problém, samá věc na řešení, plány ztroskotávají a daří se jen na půl a místo odpočinku jen řešení, řešení a řešení.
A teď druhý pohled.
Přijímám věci takové, jaké jsou, a zaměřuji se spíše na to pozitivní. Huráá jedeme na dovolenou! Několik týdnů se těším, až nastane den, kdy vezmu kufry, otevřu dveře a vydám se vstříc novým zážitkům. Po večerech plánuji, kam všude se podíváme, co budeme dělat, jak si odpočineme. Vše dokonale naplánováno, zarezervováno a vyrážíme.
Při čekání na letišti si beru do ruky knížku a čtu si. Takových nových myšlenek. Nadšeně je sdílím se svým manželem. Za chvíli už sedíme v letadle a letíme. V zadu pláče nějaké dítě, nevadí, dávám si sluchátka do uší a poslouchám svou oblíbenou hudbu a z okýnka sleduji vrcholky hor a potom už jen obláčky a svítící slunce všude kolem nás. Nádhera! Přistáváme, bereme zavazadla a jdeme na autobus, který nás zaveze do ubytování. Frnknul nám před nosem. Nevadí, alespoň se stačíme aklimatizovat, nadechnout se místního vzduchu a za půl hodinky přeci jede další. Mám sice trochu hlad, ale o to víc se můžu těšit na večeři. Co nám asi tak připraví? Jsme na místě, pokoj je přesně takový jaký jsme si ho zarezervovali, super. Dáváme si sklenku vína, jíme výbornou večeři a těšíme se, co přinese druhý den. Ráno se probouzíme a prší. Chtěli jsme jít sice na nejvyšší horu, ze které jsou krásné výhledy do okolí, ale to teď budeme muset nechat na jindy. V plánu byla i nějaká muzea. No tak se vydáme tam. Je čas oběda, ráda bych vyzkoušela nějakou místní restauraci. Jeee hele tahle vypadá docela dobře, sice tu není takový výběr, ale aspoň nepřebereme a rychleji se rozhodneme. Jdeme sem. Z dovolené se vracíme nadšení, odpočatí a nabití ještě na několik týdnů dopředu.
Vím, že v některých situacích je těžké udržet si tento pohled na svět, zkus však nepropadat panice a vytrvale to zkoušet znovu a znovu. Výsledek totiž stojí rozhodně za to.
Všechno zlé je pro něco dobré. A vlastně jde jen o pohled na věc, který si ale vybíráme my sami.
A proto nám všem přeji, abychom v roce 2018 našli sami sebe a začali žít šťastný naplňující život bez ohledu na to, čím ve svém životě právě procházíme.
Krásný nový rok!
